Half of my heart belongs to... 13. díl

1. september 2011 at 10:09 | Posted by » Lilly Manson Rose <3 |  Half of my heart belongs to....
13.díl



Giselle se ráno probudila v doktorově objetí. Nikdy jí snad nebylo lépe. Žádné sny o tom co se jí v životě stalo.
,,Dobré ráno drahá." Pozdraví jí doktor a políbí jí.
,,Dobré. Jak ses vyspal?"
,,Úžasně." Usmál se na ní. G. mu úsměv oplatila a pak se jí udělalo zle. Odběhla si do koupelny. Doktorovi to vrtalo hlavou.
Že by jí bylo zle z jídla? Ne, to je vyloučeno. Pak je tady už jen jedna možnost. Ne, to je nemožné. Ne, myslím si, že tohle to rozhodně není.
G. přišla z koupelny.
,,Je ti stále špatně?" optal se jí.
,,Už je to dobrý. Asi jsem toho tolik neměla sníst."
,,Já nevím. Nemám zavolat doktora?"
,,Ne! V žádném případě!" dveře od koupelny za ní zapadly a G. se šla převléci. Poté se šli nasnídat. G. se rozhodla, že půjde do altánku. Musela přemýšlet.
Proč je mi pořád špatně? Že bych byla těhotná? Ne, to ne. Určitě mi jenom poslední měsíc a půl bude špatně… z toho vína.. A co když jsem těhotná? Co když…ne…určitě nejsem. Tedy aspoň myslím. Ne, určitě nemůžu být. A co když ano? Proč jsem pila to víno? Do háje, proč mně ještě musí bolet k tomu všemu hlava? Nejlepší bude, když si zajdu k doktorovi. Ale má to háček - Richard by to vědět. To bych jedině musela jet brzy ráno s Rosarií, jak jede nakupovat potraviny. Do pěkné kaše ses dostala holka. Navíc teď to s Paulem. Je nám na stopě. Ty smsky. O nich se nesmí Richard nic dozvědět! Jenom doufám, že to tady Paul nenajde. Jestli jo, tak jsme v pěkné kaši. Musím jít za Rosarií!!
Vyrazila okamžitě - měla to štěstí, že se v zahradě už začala orientovat. Doběhla tam a hledala Rosarii, byla v kuchyni a chystala oběd.
,,Ještěže jste tady Rosario!"
,,Paní Giselle, co se děje?"
,,Mohla bych vás o něco poprosit?"
,,Ano, co se děje paní? Vypadáte ustaraně."
,,Není mi nijak dobře. Potřebovala bych si zajít k doktorovi."
,,Tak zavoláme a on přijede."
,,Ne, vy to nechápete. Potřebuji k doktorovi, ale tak, aby o tom Richard nevěděl. Bylo by to možné?"
,,Jistě. Jen mi řekněte, stalo se něco?"
,,Ne, ne… absolutně nic. Jen potřebuji si něco ověřit. Nějak mě začalo bolet koleno - stará rána z dětství. Tak jsem se chtěla ujistit, že to nic není." Začala si vymýšlet.
,,Ach tak, myslím si, že to není problém. Ale budete si muset přivstat, měli bychom kolem té čtvrté ráno vyrazit."
,,To nebude problém. Děkuju moc a prosím vás Richardovi o tom neříkejte!"
,,Spolehněte se!"
,,Děkuji, jste poklad Rosario." G. pak opět odešla do altánu. Den se chýlil ke konci a blížil se rozhodující den. Vyrazily ve čtyři ráno, do Paříže se dostaly brzy, G. vyrazila do nemocnice. Čekala tam hodinu. Když vylezla z nemocnice, udělalo se jí špatně. Rosaria pro ní přijela a odjely do doktorovy vily. Bylo již dopoledne a G. doufala, že doktor ještě spí. Ale nespal.
Jenom co vešly do dveří od kuchyně, už tam čekal doktor.
,,Rosario, necháte nás tady o samotě?" přikývla a odešla.
,,Kde jste sakra byla?" V jeho hlase šel slyšet i vztek. Doktorovi ani v tu chvíli nedošlo, že jí zase vyká. Ve vzteku se toho dá hodně udělat i zapomenout.
,,U doktora."
,,Včera jsem vám říkal, že ho můžu zavolat!"
,,Pochybuju, že tenhle doktor by s sebou mohl přivést celé gynekologické křeslo!" Doktor se uklidnil.
,,A…kvůli čemu jsi tam byla? Je ti něco?" G. znejistila, má mu to říct? Určitě už něco tuší.
,,Ne, není mi nic." Chtěla odejít, ale doktor jí chytil za paži.
,,Giselle, tak řekni mi něco!"
,,FAJN! Chceš to vědět! Tak prosím! Jsem těhotná! Spokojený?" Na doktorově obličeji se objevil úsměv.
,,Opravdu?"
,,Ano!" Ale G. nevypadala šťastně.
,,Giselle, drahá, to je ta nejlepší zpráva za posledního půl roku!" Vzal jí do náruče a líbal jí.
,,Ty z toho nemáš radost?" Pustil jí.
,,Jestli ti připadá každodenní nevolnost, přejídání, otoky nohou jako skvělá věc tak prosím!"
,,Ale to za chvíli přejde. Pak to bude už jenom nádherné." …
Den se chýlil ke konci a G. musela přemýšlet nad dneškem…
Já jsem idiot! Proč jsem řekla, že jsem Giselle Taylorová? Proč jsem neřekla, že jsem Amanda Kobird? Tak to bude mít Paul ještě jednodušší nás najít. Já jsem idiot! Jestli se něco stane, tak jsme v háji. Já jsem idiot! Ale Richardovi to nesmím říct, nesmí se to dozvědět! Jinak to dopadne zle! Jestli nás tady najde a něco udělá, tak to …ne, to se nesmí stát!
 


Comments

1 Mrs. Luce Hetherton | Email | Web | 1. september 2011 at 11:00 | React

No, dneska jsme se dozvěděli ve škole rozvrh a bomba teda no. Několikrát týdně vstávat v šest na tělák :/ A pak ještě kejsnout ve škole do půl druhý, odběhnout si na oběd, zpátky do školy, do 15:20 a pak možná ještě kroužek a pak až teprve domu. Takže to bude bomba, hlavně když budu muset ještě ráno před školou vodit bráchu do školky.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.