Half of my heart belongs to...8 .díl

12. august 2011 at 13:20 | Posted by » Lilly Manson Rose <3 |  Half of my heart belongs to....
8.díl



A docela si to užíval, že Giselle nevěděla, kde je.
,,Měla byste se jít nasnídat." řekl a ona se opět zlekla. Doktora to jako vždy velmi pobavilo.
,,Co..co tu děláte? To jste nemohl zaklepat?" doktora to ovšem nezajímalo, zajímalo ho spíš něco jiného. Giselle pochopila a přehodila přes sebe kabát, který měla po ruce. Doktora tahle skutečnost nepotěšila.
Ať mě aspoň nesvlíká pohledem proboha! Projelo G. hlavou.
,,Já klepal, ale obávám se, že jste to nejspíš neslyšela. Pojďte posnídat."
,,Možná pak, šla jsem napustit vanu." Doktor se musel usmát.
Nevím drahá, kdo si teď se mnou hraje.
,,Navrhujete tím společnou koupel?" řekl zcela vážně. Giselle nahodila výraz typu:,,Co tady vůbec dělám. A s ním!"
,,NE!! V žádném případě. Šla jsem napustit vanu pro sebe! Navíc pochybuji, že bychom se tam oba vešli. Zase tak velká není."
,,Já myslím, že bychom se tam vlezli. Co to zkusit?" řekl doktor a podíval se na G. Jeho pohled byl hluboký, ale ne ten mrazivý, na který jsme zvyklí. Byl spíše zvrhlý. Ale byl to náš doktor - gentleman každým koutem svého těla i duše.
,,Ani mně nehne! Měl byste jít. Chci se vykoupat, než ta voda vychladne."
,,Dobrá tedy. Užijte si koupel." říkal a zavíral dveře. Šel do knihovny a zabral se do jedné z knih. Giselle si dala koupel a pak se šla nasnídat. Přišla za ní Rosaria.
,,Paní Giselle, řekněte mi, jak jste se s mladým pánem seznámili?"
,,Říkejte mi prosím jenom Giselle. Jak jsme se co-?" zarazila se.
,,Seznámili . Prosím, řekněte mi to. Určitě to bylo tajemné a romantické, jak to má pán ve zvyku. Ale vždy, když se ho na to zeptám, tak mlčí."
,,Já…" nestihla doříct, protože se ve dveřích objevil doktor a přisedl si k Giselle.
,,Dobře Rosario, povím vám, jak jsme se seznámili. Byl jsem na dovolené ve Florencii a uviděl jsem ji, jak se prochází po obchodech. Byla nádherná. Opravdu rozkošná a ty její dolíčky když se usmála. Šel jsem za ní a pozval jsem ji na kávu. Ona mne bohužel odmítla. Večer jsem zjistil, že bydlíme ve stejném hotelu. Chtěl jsem, aby si mne alespoň všimla, ale měla zálusk o jiného muže. Byl jsem zoufalý, opravdu jsem toužil jí poznat, což se mi pak podařilo." objal Giselle a ta se nestačila divit, jak krásnou pohádku si doktor dokázal vymyslel.
,,Není to tak drahá?" podíval se na ní.
,,Eh…ano…" Doktor se na ní podíval, uviděl její zděšený pohled a usoudil, že nejspíše půjde dočíst knihu, kterou před chvílí rozečetl. Opravdu umí přijít ve správnou chvíli, jakoby poslouchal za rohem.
,,Omluvte mne dámy." odešel. Rosarii to nedalo a musela Giselle říct:,,Paní Giselle, jste opravdu jedna z nejšťastnějších žen na světě. Získat si doktorovu přízeň není jen tak. Musela jste ho opravdu zaujmout."
,,Myslíte?" začalo to G. zajímat.
,,Ano.." přikývla ,,Mladý pán si vždy ženy pečlivě vybírá. Od té doby, co drahá paní Caroline zesnula měl pouze dvě - a ty s ním nebyly dlouho. Ale s vámi vypadá opravdu šťastně!"
Kdybyste tušila Rosario.
,,A co se stalo s jeho bývalou ženou Caroline,že? Dok..tedy Richard o ní nechce mluvit."
,,Pán je na svou minulost velmi háklivý. Měl by vám to říct sám. Nechci se dostat do problémů."
,,Prosím vás, do jakých problémů se kvůli tomu můžete dostat?"
,,Dobrá tedy. Čekala s pánem dítě, letěla za svou rodinou a letadlo havarovalo. Nikdo nepřežil."
,,Oh, to jsem netušila. Neměla jsem se ptát. Moje blbost.."
,,Ne, neomlouvejte se paní Giselle, jen pánovi neříkejte, že jsem vám to pověděla"
,,Nemusíte mít strach. Omluvte mne, jdu si prohlédnout zahradu." usmála se na Rosarii. Giselle vyšla z terasy do zahrady. Všechno bylo upravené a ta zahrada byla tak šíleně dlouhá. Hned si vzpomněla na Versailles, jak tam jako malá jezdila každý rok se podívat -zamilovala si to tam, ty zahrady byly tak úžasné! Vzpomínala, jak tam pobíhala, lidé se na ní divně dívali, ale byla malá. Právě teď procházela kolem velké fontány a potkala Jeana - zahradníka.
,,Dobrý den, paní Giselle." Usmál se na ní.
,,Jen Giselle" podala mu ruku, on ji stiskl a zdvořile se na sebe usmáli. Giselle si to tam začala procházet. Vše tam bylo nádherně udržované.
,,Jeane, ty květiny jsou nádherné! Opravdu úžasné!" usmála se na něj a Jean jenom přikývl.
,,Ano, máte pravdu Giselle, pán si je sám vybíral."
,,Opravdu?" podivila se G. - kolik toho o doktorovi ještě neví.
,,Pán je na zahradu velmi pyšný, jako už jako dítě si tady sadil květiny, byla to pro něj uklidňující terapie a hlavně po smrti-" zasekne se,,Neměl bych o tom mluvit."
,,Proč ne?" Jean se nadechne a pokračuje:,,Po smrti jeho ženy Caroline měl sto chutí to tady celé podpálit, nakonec se nám podařilo ho přemluvit, aby to nedělal a nakonec si tady vysadil tyto vzácné květiny na počest paní Caroline"
,,Eh, nevím co na to říct."
,,Paní Giselle, nemusíte říkat nic, rád bych vám doporučil procházku zahradou - uprostřed je rozcestí, když se dáte doprava kolem kašny, je tam nádherný altánek a dnes je překrásný den. Doporučil bych vám, aby jste si tam vzala knihu. Budete si připadat jako v jiném světě." pousmál se na ní.
,,Děkuji za radu, určitě se tam zajdu podívat, ale ta zahrada je tak šíleně obrovská!"
,,Ano to je, ale je nádherná."
,,To tedy ano, dobrá tedy, nechám vás pracovat, mějte se!"
,,Vy také!" Giselle si doběhla do domu pro sluneční brýle a pro knihu. Vešla opět do zahrad a hledala altánek. Po nějaké době ho našla a bylo to tam opravdu překrásné! Sedla si na lavičku a začala si číst její milovanou knihu. Asi za dvě hodiny jí vyrušil doktor..
 


Comments

1 Mrs. Luce Hetherton | Email | Web | 12. august 2011 at 18:29 | React

Ahojky, prosím tě, nechce se mi to rozebírat do komentáře, jde jen o tu dobu, co tu nebudu :) Tady je menší info, prosím o přečtení, děkuju: http://haunted-destiny.blog.cz/1108/important-info-13-8-20-8

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.