Half of my heart belongs to...12. díl

30. august 2011 at 17:29 | Posted by » Lilly Manson Rose <3 |  Half of my heart belongs to....
12.díl



Doktor se rozhodl, že začne konečně jednat. Ráno vstal jaké každý den, při snídani si začal číst noviny. Za chvíli se tam objevila Giselle. Vypadala podstatně lépe než včera, i její obličej měl nějakou barvu.
,,Dobré ráno Giselle. Je vám lépe?"
,,Ano." Odfrkla. Byla opravdu taková, nebo to jen hrála?!
,,Tak to je jedině dobře. Večer bude speciální večeře. Snad budete nadšena."
,,Hmmm..." řekla zamyšleně a zadívala se do hrnku s právě nalitým čajem.
,,Doporučil bych vám, abyste se pak zastavila u sebe v pokoji."
Zase ty jeho hry! To tam budou další šaty? V čem bude ta večeře speciální? Ach , ty jeho hry.
,,Zajdu tam potom." Byla vyčerpaná, už na tohle neměla sílu. Nebavilo jí to. Pořád hra na kočku a myš.
Na snídani vypila jenom čaj, prolistovala noviny a pak se vrátila do svého pokoje. Opět krabice.
Jak nečekané, doktore!! Že vás to stále baví, vozit mi šaty. Vezmu si je na sebe jednou a budou ležet ve skříni? Trochu vyhozené peníze! Proč jsem tady zatraceně jela! Už toho mám tak akorát dost!!
Otevřela krabici a tam byly krémové šaty. Byly nádherné. I G. musela uznat, že byly krásné. A ty boty - přímo úchvatné!
K čertu s tím! Na nějakou večeři dnes nemám ani to nejmenší pomyšlení! Proč tohle všechno? Nebaví mě to. Nejraději bych teď odjela do Paříže za Davem a Ianem. Jak ráda bych je zase viděla! Zajímalo by mě, proč tohle dělá? Baví ho to? Jednou si hraje na toho nejlepšího, nejchytřejšího na celém planetě, jeho poznámky jak pro malé dítě a pak se chová jako ten nejmilejší člověk na Světě! K čertu s tím!!
Doktor si seděl na terase a kouřil doutník.
Dnešní večer musí být pro ní speciální. Musí se tady cítit jako doma.Doufám, že Rosaria už přivezla to jídlo.
Vstal a zašel za Rosarií.
,,Měli vše, co jsem potřeboval?" optal se jí.Rosaria přikývla.
,,Pane, myslíte, že toto jehněčí bude mladé paní chutnat?"
,,Jsem o tom přesvědčen. Jehněčí je vynikající maso. Podávané se skvělým vínem je ještě chutnější." Usmál se a pak odešel. V poledne začala Rosaria chystat stůl. Vypadal úžasně. Porcelánové talíře, stříbrné příbory, látkové ubrousky z hedbáví, hedvábný ubrus, vyleštěné sklenice, uprostřed stolu obrovská kytice rudých růží. Vše se schylovalo ke konci a pak se pustili do vaření.
Mezitím seděl doktor v altánku a četl si knihu. Za chvíli za ním přišla G.
,,Dobré odpoledne, Giselle."
,,Dobré."
,,Líbily se VÁM ty šaty, co jsem vybral?"
,,Ano, jsou nádherné. Děkuji." Doktor kývl hlavou.
,,Jsem si jist, že na Vás budou ještě krásnější." Usmál se doktor a G. se snažil neslyšet jeho odpověď. I když je rada, že jí to zalichotilo.
,,Těšíte se dnes na večeři."
,,Měla bych?"
,,Neodpovídejte mi na otázku otázkou, prosím." V jeho hlase jste ale nenalezli rozhořčení, jen snad něco tam opravdu bylo.
,,Ano, těším se."
,,To jsem rád." Opět se usmál.
,,Jestli mne omluvíte, musím jít ještě něco zařídit." Zvedl se a odcházel. Blížila se šestá hodina a G. už byla nachystána na večer. Krémové šaty jí padly jako ulité, nádherné doplňky v podobně náušnic a náramku, vlasy vyčesané nahoru. Chtěla už jít dolů, ale Rosaria jí upozornila, že večeře je až za půl hodiny, do té doby neměla vycházet z pokoje.
Venku mezitím bylo opět nepěkné počasí. Blesky prolínaly temnou oblohu a déšť stékal na okna. Zanedlouho byla opět tak silná bouře, že stačila vyhodit proud v celém domě a nejbližším okolí.
Doktor už byl u stolu a zapaloval svíčky. Pak přešel do obývacího pokoje a zapálil oheň v krbu.
Bude to výjimečné.
Blížila se půl sedmá a G. šla po schodech dolů. Musela opatrně, jelikož v domě byla tma. Došla do jídelny,pomalu pootevřela dveře a doktor již servíroval výborné Chianti.
,,Máte hlad?" zeptal se jí. Přikývla.
,,Ty šaty…jsou nádherné." Podíval se na ní, když procházela ke stolu. G. se na něj podívala a usmála se.
,,Připijeme si?" optal se a zvedl skleničku.G. Opět přikývla.
,,In vino veritas!"
,,In vino veritas!" zopakovala a pak se opět usadila ke stolu. Doktor začal servírovat předkrm. Poté další tři chody a G. se cítila divně. Otupěle, v hlavě jí probíhaly všelijaké myšlenky, cítila se tak, jako kdyby ve víně byla opravdu PRAVDA. Nějaké drogy? Chtěl doktor omámit Giselle? Ne, jistěže ne.
Po večeři se přesunuli do obývacího pokoje. Byla tam tma, pouze světla svíček, praskající polena dřeva, doktor, Giselle a venku prudký déšť a blesky.
Chvíli si povídali. G. se ovšem cítila zvláštně. Mravenčení v břiše, chvění. Nebylo to bouřkou, bylo to doktorem. Giselle věděla, kam tohle směřuje a ani nemá v plánu to nějak překazit. Jen se G. nezdála ta skutečnost, že doktor, věčně jízlivý, nespokojený, s poznámkami, které vás zasáhnou přímo do srdce by byl něčeho takového schopný. Za celou dobu se choval jako největší gentleman a ani za tu dlouho dobu nic nezkusil, tak proč teď? Proč tady?
Doktor nalil plnou sklenici vína a dále si povídali. Tentokrát neměl žádné poznámky, byl milý, hodný. G. se postavila k oknu a sledovala blesky za oknem. Opravdu nádherná scenérie na obloze. Doktor k ní přišel, objal jí.
,,Budete má Beatrice a dovedete mne k ráji?"
,,A vy…budete můj Dante?"
,,Jistě, zasvětil bych vám svůj život."
…Pár skončí u krbu na kožešinách. Opět se vzdalujeme. Míjíme dlouhé lesy, velké řeky. Necháme dvojici být.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.