Half of my heart belongs to... 10. díl

14. august 2011 at 13:20 | Posted by » Lilly Manson Rose <3 |  Half of my heart belongs to....
10.díl



Už je to půl roku, co Giselle žije s doktorem ve Francii. Cítila se jinak. Byla klidná, vyrovnaná. Cítila se s doktorem v bezpečí. Ale musíme podotknout, že se jejich vztah posunul dál - snad už to nebyl jen vztah doktor - pacient, ale i něco víc. Doktor se už nezdál být stále tak mrzutý - G. si zvykla na mrazivý pohled, který zabíjí i na ten lhostejný pohled, který se sice objevoval čím dál tím méně, ale i tak tady byl. A ty jeho směšné poznámky. Ty jí vždy dokázaly srazit sebevědomí. Přicházíme blíž a vidíme dvojici. Žena sedí v křesle a čte si. Muž stojí ve dveřích a ženu sleduje.
,,Jak je vám dnes, Giselle?" zeptá se jí. Ona vzhlédne od knihy a odpoví mu:,,Lépe, mnohem lépe. Děkuji za optání."
,,Co byste řekla tomu, kdybychom dnes šli do divadla?"
,,Divadla? Někde poblíž nějaké je?"
,,Poblíž zrovna ne, ale Paříž je večer opravdu nádherná. To byste měla vědět i z vlastní zkušenosti. Budete nadšená, uvidíte."
,,A co to je za hru?"
,,To je překvapení. Kolem třetí hodiny odpolední vyrazíme. Ještě nám zbude čas si prohlédnout večerní Paříž. Měla byste jít do svého pokoje." G. nechápala. Ale poslechla ho. Došla do pokoje a na posteli ležely dvě krabice. Jedna velká a druhá podstatně menší. Otevřela tu velkou a našla tam opravdu nádhernou večerní toaletu.
,,Páni! To jsou ty nejkrásnější šaty, které jsem kdy viděla!" řekla si pro sebe, ale netušila, že doktor stojí ve dveřích s doutníkem v ruce.
,,Jsem rád, že se vám líbí." Giselle se zlekla, což nemohlo uniknout doktorově pozornosti.
,,Děkuji za ty šaty." Doktor kývl hlavou.
,,Ještě otevřete druhou krabici." Byly tam nádherné boty.
,,Vím, že krásná žena nepotřebuje k tak nádherným šatům doplňky, ale dovolte mi, abych vám jedny ukázal." Pousmál se. ,,Pojďte se mnou." Pokorně za ním šla a on otevřel krabičku s opravdu unikátními šperky. 54 karátů, opravdu unikátní šperk. Doktor G. hýčkal jak jen to šlo.
,,Líbí se vám?"
,,Ano! Jsou...nádherné!" Doktor viděl upřímné nadšení.
,,Budete ochotna si je dnes vzít?"
,,Ano." Kývla hlavou.
,,Dobrá tedy, je nejvyšší čas se připravit." Giselle odešla a začala se připravovat. Asi za hodinu vyšla z pokoje, pomalu šla po schodišti, kde čekal doktor. Vypadal úžasně. I slečna Taylorová byla nádherná. Doktor byl zaskočen jejím vzhledem. Byla okouzlující.
,,Ty šaty....jsou nádherné. Ještě jednou děkuji." Doktor kývnul hlavou a sundal si z hlavy fedoru. Otevřel krabičku se šperky a začal připínat Giselle náhrdelník. Raději nebudeme popisovat, co se v tu chvíli odehrávalo v jejich hlavách - opravdu nic slušného.
,,Děkuji." Řekla Giselle, když jí doktor zapnul řetízek.
,,Rádo se stalo. Můžeme vyrazit?" nabídnul jí rámě.
,,Jistě." Vydali se k autu... Dorazili do Paříže - ještě za světla, ale Slunce začalo zapadat. Doktor pomohl Giselle vystoupit z auta a procházeli se po Champs Elysées. Lidé kolem nich procházeli. Dívali se na ně a usmívali se. Pluli jako proti proudu. Všichni zde byli sice elegantně oblečeni, ale z těch dvou něco vyzařovalo - co to mohlo být?
,,Skoro jsem zapomněla, jak je to tady nádherné!" řekla popravdě. Usmála se. Richard byl více než spokojený - konečně pravý úsměv - žádná přetvářka! Doktor nemohl odolat a musel jí úsměv oplatit, byla tak nádherná! Došli k Vítěznému oblouku a Giselle se Brookse musela zeptat:,,Nechcete jít nahoru?"
,,Jít, Giselle? Myslím, že ve vašem případě by to znamenalo při nejlepším vyvrtnutí kotníku. Měl bych vám připomenout, že schodů je tam více jak dvě stě a že jsou točité. Navrhoval bych výtah." Opět výsměšný pohled! To má na všechno odpověď? Měla bych si dát pozor na jazyk, ty jeho lhostejné, nebo výsměšné pohledy jsou vážně skličující!
,,Taky možnost." Dojeli až nahoru. Bylo tam jenom pár lidí, nějací turisté. Slunce pomalu zapadlo a Paříž se začala osvětlovat. Opravdu pastva pro oči. Po asi půlhodinové pauze strávené na oblouku se rozhodli, tedy lépe řečeno - doktor rozhodl, že by měli vyrazit, pokud chtějí stihnout operu....
Než vstoupili do nádherné Opéra national de Paris, Richard se musel zmínit:,,Měl jsem vám to říci už předtím, ale zdá se mi, že teď je ta správná chvíle - budou tady mí známí. Opravdu bych vám doporučoval, abyste tuto inscenaci sehrála."
,,Dobře. Jo, sehraju to. Přeci od toho tady jsem." Řekla ironicky. Doktor na ní opět upřeně zíral. G. raději sklopila hlavu. Vstoupili dovnitř a pár jedinců se k nim přidalo.
,,Bon jour Charlesi." Pozdravil ho jeden z těch lidí. Charles, proč sakra Charles..Aha, Kobird...kdo mohl vymyslet tak stupidní příjmení?!
,,Bon jour Pierre." Pierre se podíval na G. ,,To musí být tvá žena, viď?." Mrkl na doktora.
,,Ano. Amando - Pierre, Pierre - Amanda." Ten muž jí políbit ruku a se vydali do sálu....Představení bylo opravdu úžasné. Amanda byla opravdu nadšená, i Charles si představení velmi užíval. Výkony byly zdrcující - ovšem v dobrém slova smyslu. S doktorovými "přáteli" se rozloučili již v budově. Vyšli ven a Giselle se otřásla. Doktor si sundal sako a podal jí ho.
,,Ne, to není nutné." Řekla unaveně.
,,Je, auto tady bude nejméně za patnáct minut." Giselle si ho oblékla a ucítila doktorův parfém. Byl stejný jako ten, který měl na sobě, když se prvně setkali. Prvně, myslíme tím dobu, kdy G. začala chodit na terapie.
,,Děkuji." Prohodila a opět se na něj unaveně usmála. Opět ten opravdový úsměv - doktora uměl krásně na chvíli omráčit. Chvíli tam stáli a konečně přijelo auto. Nastoupili a rozjeli se směr doktorovo sídlo. G. během chvilky usnula a doktor jí sledoval. Byla tak..nevinná, nádherná, okouzlující a přesto ta naivní holčička se kterou ještě nedávno na pískovišti stavěl bábovičky....Upřeně jí sledoval. Asi nejvíc ho zaujala její šíje a krk. Vlasy měla v drdolu a tak byly tyto místa krásně odhalena. Velmi vzrušující podívaná pro doktora. Po chvíli hypnotizování G. se ještě pustil do práce, dokud....
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.